Nejdůležitější pojmy z oboru

Úzkostné poruchy

Posted · Add Comment

Úzkost a strach do našeho života patří, jiná situace nastává, jak známe z klinické praxe, jestliže se vymknou ovládání jedincem a ve své intenzitě a kvalitě se stanou nezvladatelným utrpením a posléze zdravotním problémem. Úzkostné poruchy by se daly zjednodušeně definovat jako různé kombinace tělesných a psychických projevů úzkosti, které nejsou vyvolány žádným reálným nebezpečím a které se vyskytují buď v záchvatech, nebo jako setrvalý stav.

 

Fobické úzkostné poruchy (agorafobie, sociální fobie, specifické fobie)

Mít strach z nebezpečných věcí je zcela normální. Strach se ale může stát problémem, pokud je příliš silný a vede k tomu, že se postižený musí vyhýbat věcem nebo situacím, kterých se obvykle lidé nebojí; když strach začne významně omezovat život pac., pak mluvíme o fobii. Objevují se pocity na omdlení, provázené somatickými příznaky úzkosti. Často se přidružuje sekundární strach ze smrti, ze ztráty sebekontroly, ze zešílení. Pouhé pomyšlení na fobickou situaci navozuje anticipační úzkost. Jedinou úlevou pro pacienta je vyhnutí se fobické situaci. Často se vyskytuje současná deprese.

Agorafobie

Strach z rozličných situací, kterým se pacient vyhýbá. Původně byla agorafobie termínem pro úzkost z otevřených prostranství. Dnešní klasifikace pojímá agorafobii šířeji, jako strach z opuštění domova, nakupování v obchodě, pobytu v uzavřených prostorech, z dopravní zácpy, čekání v řadě. Objevuje se úzkost pobývat mimo domov, ale někdy i být doma sám. Pacienti se obávají, že by mohli na veřejnosti omdlít a zůstat bez pomoci. Jedním z klíčových znaků agorafobických situací je nemožnost okamžitého úniku, aniž je únik ze situace obtížný či ponižující. V nejtěžších případech není pacient schopen prakticky opustit domov. Úlevu přináší vyhnutí se fobické situaci nebo přítomnost blízké osoby. Agorafobie omezuje fungování v běžných sociálních a pracovních situacích a může zkomplikovat manželství, když postižený partner odmítá opustit domov, vyjma v doprovodu manželského partnera. Úzkost se může projevit v intenzitě panické ataky.  Léčba: individuální psychoterapie, antidepresivní medikace.

Sociální fobie

Pac. má strach ze zkoumavých pohledů druhých lidí v různých sociálních situacích, případně obavy ze situací, v nichž je potřeba podat výkon. Porucha může být generalizovaná, kdy se obavy týkají téměř všech sociálních kontaktů, nebo izolovaná, kdy je sociální úzkost vázaná pouze na některé situace. Typicky se jedná o vystupování na veřejnosti, ale může se jednat např. o problém jíst s druhými lidmi, psát před ostatními. Pacienti se bojí zejména kritiky, ztrapnění a ostudy. Obávají se , že nezakryjí projevy své úzkosti, např.. třes rukou, zčervenání, třes hlasu. Může se vyskytnout strach z pozvracení na veřejnosti, pacienti mohou cítit nucení k močení nebo nucení na stolici. Symptomy úzkosti mohou progredovat až do panických atak.V případě sociální fobie blízkost druhých od úzkosti neulevuje. V horších případech vede sociální úzkost k vyhýbavému chování, kdy pacient významně omezuje kontakt s druhými lidmi.         Léčba: psychoterapie, antidepresivní medikace.

Specifické fobie

Nejčastěji se jedná o fobie ze zvířat, další běžná fobie je klaustrofobie, akrofobie (strach z výšek). Těmto situacím se pacient vyhýbá nebo je snáší s pocitem panické úzkosti.

 

Panická porucha

Základním rysem této poruchy jsou náhle vznikající, opakované a nepředvídané ataky masivní úzkosti, které nejsou omezeny na žádnou specifickou situaci. Nelze je předvídat. Podobně jako u ostatních úzkostných poruch jsou patrné symptomy a projevy úzkosti. Pro panickou poruchu je typický náhlý začátek záchvatu, palpitace, pocení, třes, sucho v ústech, obtížné dýchání, bolesti na hrudi, pocity nevolnosti. Dalšími příznaky jsou pocity závratě a neklidu, derealizace, strach ze ztráty kontroly, smrti, strach ze zešílení. Jednotlivé panické ataky trvají obvykle několik minut (výjimečně ale i 2 hodiny) a vyskytují se v proměnlivé frekvenci, v průběhu několika dnů až několika roků. Potíže zvyšuje výskyt úzkosti z další ataky anebo vyhýbání se místům, kde k atace úzkosti došlo. Další projevy jsou závislé na osobnosti pacienta. Někteří se snaží svoje potíže utajovat, jiní vyžadují pomoc a zájem druhých osob. Ačkoliv se panická porucha může vyskytovat samostatně, přesto se uvádí, že jedna třetina až polovina pacientů trpí zároveň agorafobickými potížemi. Porucha obvykle začíná v pozdní adolescenci nebo rané dospělosti, i když se může vyskytnout i v ostatních věkových obdobích. Terapie: antidepresivní medikace, psychoterapie.

 

Generalizovaná úzkostná porucha

Základním rysem je generalizovaná trvalá úzkost, která není vyvolaná žádnou specifickou vnější okolností nebo vyvolávajícím podnětem. Projevy poruchy jsou nejméně specifické a plynule přechází do obrazu jiných úzkostných poruch. Převládajícím symptomem jsou projevy úzkostného očekávání, předtucha hrozícího neštěstí, neschopnost rozhodnout se, obtíže s koncentrací pozornosti, pocity jakoby na pokraji svých sil. Další příznaky tvoří motorické napětí (nervozita, neklid, bolestivé napětí, bolesti hlavy, třes, únavnost) a příznaky vegetativní hyperaktivity (točení hlavy, pocení, tachykardie nebo tachypnoe, nevolnost, závratě, sucho v ústech). Porucha začíná nejčastěji kolem 16-18 roku a má tendenci k chronifikujícímu průběhu. Komplikací bývá nadužívání alkoholu a závislost na benzodiazepinech. Terapie: antidepresivní medikace, psychoterapie.

 

Smíšená úzkostně- depresivní porucha

U této poruchy jsou přítomny jak symptomy úzkosti, tak deprese, ani jeden ze symptomů nepřevládá. Vzhledem k tomu, že příznaky deprese jsou méně hluboké než u depresivní poruchy a příznaky úzkosti jsou méně výrazné než u úzkostných poruch, často bývá tato porucha okolím podceňována. Onemocnění má chronický průběh, spontánní remise je zde spíše výjimkou, je zde vysoké procento suicidálních pokusů. Léčba: antidepresivní medikace, psychoterapie.

 

Akutní reakce na stres

Vzniká  jako bezprostřední reakce na výjimečný fyzický nebo psychický stres Její projevy jsou variabilní, zahrnují však typicky úvodní stav šoku s typicky zúžením vědomí a snížením pozornosti, s dezorientací a jakoby neschopností chápat podněty i orientovat se v situaci. Tento stav může pokračovat k dalšímu stažení se do sebe (až k disociačnímu stuporu) nebo může následovat agitovanost a hyperaktivita. Mohou být přítomny projevy hněvu nebo verbální agrese. Běžné jsou vegetativní příznaky panické úzkosti (tachykardie, zpocení, zčervenání) Symptomy se obvykle objeví několik minut po traumatu a postupně odeznívají, během několika hodin až 2-3 dnů. Na tento stav může mít pacient částečnou nebo úplnou amnézii. Léčba: individuální psychoterapie, krátkodobě mohou pomoci anxioyltika, při poruše spánku hypnotika.

 

Posttraumatická stresová porucha

Vzniká jako opožděná a protrahovaná odpověď na traumatickou událost nebo situaci, která je neobvykle hrozivá a pravděpodobně by téměř u každého vyvolala pronikavou tíseň. V dotírajících vzpomínkách pac . Znovuprožívá trauma, nebo se mu zážitky vracejí v úzkostných snech. Pac. se vyhýbá situacím a činnostem, které trauma připomínají. Ztrácí obvyklé pozitivní emoce, zájmy, má pocity odcizení, emoční otupělosti, pocity necitlivosti. Bývají poruchy spánku. Léčba: individuální psychoterapie.

 

Poruchy přizpůsobení

Vznikají jako reakce na významnou životní změnu nebo jsou následkem stresové životní události (včetně vzniku somatické nemoci). Klinické projevy jsou různé, zahrnují depresivní náladu, úzkost, zlost, obavy, že jedinec není schopen se zátěžovou situací vypořádat. Léčba: antidepresivní medikace, psychoterapie.

 

Zdroj: Jan Vymětal a kolektiv: Speciální psychoterapie.