Nejdůležitější pojmy z oboru

Psychoterapie

Posted · Add Comment

Individuální psychoterapie

Cílem psychoterapie je pomoci jedinci vyznat se sám v sobě, získat odvahu překonávat úzkosti a zábrany na cestě k sobě samému, k tomu, co člověk cítí jako své vlastní „já“, k seberealizaci. Cílem tedy není jen odstranění těžkostí (projevů choroby), ale odhalení jejich širších souvislostí, získat lepší porozumění svým problémům, vztahům. Za každým psychoterapeutickým směrem a cílem stojí určitá životní filozofie, jiná psychoterapeutická škola, i když všechny původně vychází z psychoanalýzy. V našem zdravotnickém zařízení si můžete vybrat z psychoanalytické, psychodynamické a systemické rodinné psychoterapie.

 

Psychoanalytická psychoterapie

Základní instrukcí pro klienta je otevřené sdělování volně plynoucích myšlenek- technika volných asociací. Provádí se interpretace sdělovaného směřující k odhalení nevědomých motivací a konfliktů, analýza snů a analýza odporu. Mezi klientem a terapeutem probíhá přenos (afektivně zabarvený vztah k terapeutovi, nejčastěji se k němu klient vztahuje jako k rodiči). Přenosový vztah umožňuje klientovi uvědomit si a přehrát vnitřní konflikty, které vnáší do vztahu k terapeutovi. Úkolem terapeuta je odhalit podstatu konfliktů a dosáhnout náhledu nevědomé motivace.

 

Dynamická psychoterapie

Věnuje zvýšenou pozornost interpersonálním vztahům a aktuálním konfliktním situacím. Z psychoanalýzy přejímá význam nevědomí, intrapsychických konfliktů a zážitků z dětství. Hledá příčiny maladaptivního chování jedince a snaží se o dosažení změn v osobnosti, o lepší sociální adaptaci. Tím, že hledá příčinu v interpersonálních vztazích nemocného, se snaží vést postiženého k tomu, aby porozuměl vztahům mezi svými minulými zážitky a současným prožíváním, aby tak došel k sebepoznání. Terapie má přinést rovněž emočně korektivní zkušenost, možnost přezkoušení nového chování a zlepšení sociální adaptace. Cílem terapie je zvýšit pacientovu schopnost nacházet uspokojování subjektivní potřeb způsobem přijatelným jak pro něho, tak pro jeho okolí.

 

Rodinná psychoterapie

Při rodinné terapii se pracuje s celou rodinou, se všemi jejími členy. Hledá se porozumění, proč se v dané rodinné situaci rozvíjí symptomatické chování, hledá se vliv symptomu na pacienta a jeho vztahy. Terapeut pracuje systémově, pracuje-li s jedním, vidí kolem něho jeho rodinu, jeho chorobný systém chápe jako projev patologie systému.
Rodinná terapie má své místo v terapii dětí a adolescentů, v léčbě poruch příjmu potravy, v terapii manželské a párové, u psychosexuálních problémů, úzkostných poruch (zejména agorafobie a obsedantně- kompulzivní poruchy), depresí.

 

Skupinová psychoterapie

Skupinové psychoterapie se účastní více klientů (8-10 členů) a je vedena dvěma psychoterapeuty, skupina se setkává jednou týdně na 2 hodiny.
Ve skupině platí pravidla, která si skupina vytvoří. Patří sem pravidlo otevřenosti a upřímnosti, stejně jako pravidlo dodržování důvěrnosti, pravidlo „stop“- pokud člen nechce dál mluvit o daném tématu. Nemusíte se obávat, že budete nuceni k nechtěným sebeodhalením. Každý má právo na vlastní tempo a sám si reguluje míru blízkosti k druhým.
Skupinová psychoterapie nabízí možnost podívat se na sebe očima druhého člověka. Klient dostává více zpětných vazeb, sám může nahlédnout, jakým způsobem si tvoří vztahy a jak v nich „funguje“, může také pozorovat a zkusit pochopit příčiny chování ostatních. Učí se v bezpečném prostředí skupiny otevřeně mluvit před druhými lidmi, být asertivní, naučit se lépe zvládat konflikty. Tuto zkušenost si pak klient přenáší do reálného života, přenosný vně je i zážitek emoční podpory, zážitek přijetí druhými. Interpretace terapeutů a nová sebezkušenost pomáhají klientům odpoutat se od hodnocení současné situace optikou minulých zkušeností, ke skutečnému prožívání „tady a teď“. Díky skupinové psychoterapii se klientovi otevírá cesta k sebepoznání, cesta k druhým lidem.

 

Zdroj: Diagnostika a terapie duševních poruch – Karel Dušek, Alena Večeřová-Procházková