Nejdůležitější pojmy z oboru

Psychiatrické poruchy u dětí

Posted · Add Comment

K nejčastějším psychiatrickým onemocněním dětského věku patří hyperkinetické poruchy a specifické vývojové poruchy školních dovedností, které mají relativně dobrou prognózu. K závažným poruchám s celoživotním trváním patří pervazivní a tikové poruchy a psychotická onemocnění, vznikající v časném věku.

 

Hyperkinetické poruchy

V kojeneckém věku se projevuje poruchou základních biorytmů, v batolecím a předškolním věku desinhibicí, ve školním věku kognitivní dysfunkcí, v adolescenci poruchami chování. Také v dospělosti může přetrvávat symptomatika ADHD.
Dítě má potíže se soustředěním, udržením pozornosti, přelétá z jedné aktivity na druhou, vše ho rozptyluje, u ničeho nevydrží, je impulzivní, jako by stále na pochodu, má problémy s dokončováním aktivit, motoricky je neobratné.. Může mít potíže v učení, ve čtení a psaní, ve vztazích s vrstevníky i v rodině, „zlobí“.
Je nezbytné dítěti dát řád, jasná pravidla, režim, být důslední, zároveň trpěliví, dítě povzbuzovat, chválit, dávat mu najevo lásku, věnovat mu svůj čas. V místnosti, kde se dítě učí, se vyvarujte přemíry podnětů, učení prokládejte přestávkami. Doporučuje se silnější oční a fyzický kontakt s dítětem, kontrolování, zda je „na příjmu“, například dívat se mu do očí a lehce se dotýkat jeho ramene, pokud mu dávám instrukci. Pomáhá sport.
Je třeba zabránit vzniku pocitu méněcennosti. U vážnějších potíží může pomáhat farmakoterapie. Důležitá je spolupráce poradny či školy s celou rodinou.

 

Specifické vývojové poruchy školních dovedností

Dyslexie (porucha čtení)- čtení je nápadně pomalé, namáhavé, stresující, takže pozornost dítěte je brzy vyčerpána, dítě má problémy s porozuměním textu, neví, o čem čte, domýšlí si text. Časté jsou záměny zrcadlových písmen, záměny pořadí písmen ve slabice a ve slově, luštění slabik a slov z obou stran, tzv dvojí čtení (několikrát potichu, pak teprve nahlas)

Dysortografie (porucha pravopisu)- nejčastěji se projevuje obtížemi dítěte ve sluchové analýze slovních celků v hlásky, nedostatečným rozlišováním zvukově podobných hlásek, komolením shluků souhlásek apod. Dítě nedokáže psát podle diktátu. Nerozlišuje měkké a tvrdé slabiky, vynechává háčky a čárky, interpunkci. Gramatická pravidla zná ústně, ale neumí je použít v praxi.

Dyskalkulie- nápadné obtíže v číselných představách, v numerickém počítání (např. dítě nezvládne přechod přes desítku), v časových představách, což je ale v rozporu s intelektovou vyspělostí dítěte. Může mít problém již se samotným čtením a psaním číslic.

Dysgrafie- nápadné potíže v grafomotorice, zaměňuje tvarově podobná písmena, nedodržuje velikost písma a linii. Křečovitě drží tužku, bolí ho ruka, písmé je špatně čitelné, často škrtá, přepisuje.

Specifické vývojové poruchy učení se mohou u dítěte kombinovat.. Velkou měrou ovlivňují sebepojetí a sebevědomí dítěte, následně jeho vztah s vrstevníky a postavení v kolektivu. Často děti s touto poruchou na učení rezignují, ztratí motivaci, jsou považovány za líné. U jiných se naopak objevuje zvýšená agresivita, dělají ze sebe třídního šaška, snaží se pozornost získat jinak..
Diagnostikou školních potíží se nejčastěji zabývají pedagogicko-psychologické poradny.

 

Pervazivní poruchy

Dětský autismus – abnormální vývoj je patrný již před věkem 3 let (postižení řeči, neschopnost reciproční sociální interakce, neschopnost funkční nebo symbolické hry, stereotypní vzorce chování, zájmů a aktivit, lpění na rituálech.

Aspergerův syndrom – porucha sociální interakce s omezeným okruhem zájmů, nápadná motorická neobratnost, nejsou motorické stereotypie. Řečové schopnosti nebývají postiženy, někdy jsou dokonce hypertrofované.

Rettův syndrom – prakticky normální časný vývoj, následovaný ztrátou řeči, manuálních dovedností a zpomalením růstu hlavy, u 75% se vyvíjí epilepsie.

 

Tikové poruchy

Tiky jsou náhlé, neúčelné, rychle se opakující pohyby, zvuky, event. gesta. Jsou mimovolní, ale na krátkou dobu vůlí ovlivnitelné.
Nejčastější jsou motorické tiky postihující mimické svaly (mrkání, trhání hlavou a končetinami, různé grimasy, krčení nosu, skřípání zuby) vzácnější je jejich vokální varianta (posmrkávání, chrochtání, koktání, pískání, pomlaskávání, hekání, pokašlávání, vykřikování slov a vět, jejich opakování).
Tikům předchází nepříjemné pocity, kterými je dítě nuceno k tiku, po vykonání tiku nepříjemné pocity ustoupí a nastává dočasná úleva. Frekvence tiků kolísá během dne, mění se v různých prostředích a čase, je závislá na zevním stresu a teplotě okolí, zhorší se při únavě. Když je dítě něčím zaměstnané, tiky se u něj téměř nevyskytují, naopak při relaxaci, například při sledování televize jsou časté.
Tiky mohou mít přechodnou nebo chronickou formu, přechodná forma netrvá déle než rok, typicky se objevuje v předškolním období, nejčastěji postihuje mimické svaly, po několika týdnech mizí a znovu se objeví ve stejných nebo jiných svalových partiích. Jednou z příčin může být nástup do mateřské školy nebo delší pobyt v nemocnici, vliv sehrává i dědičnost.
Nejčastěji tiky zmizí do jednoho roku od jejich výskytu, pravděpodobnost, že zůstanou do dospělosti je asi 6%. Příznivý vliv na jejich snížení má, když se sníží tlak a nároky na dítě, a dítěti se umožní nějaká sportovní aktivita, při které se uvolní a vybije napětí. Pokud tiky přetrvávají déle než rok, je vhodné psychiatrické nebo neurologické vyšetření.

Tourettův syndrom – projevuje se mnohočetnými, většinou komplexními tiky motorickými i vokálními, které se vyskytují alespoň v některých obdobích současně. Mají proměnlivou intenzitu, s častým výskytem koprolalií (obscénních slov nebo vět), echolalií, echopraxie. Komplexní motorické tiky mohou být někdy složité a připomínat kompulzivní projevy. Komorbidita s OCD a hyperkinetickou poruchou se pohybuje kolem 40 %. Průběh je chronický, s exacerbacemi a spontánními, neúplnými remisemi. Porucha začíná obvykle v dětství, ve věku kolem 7 let, typické bývá zmírnění tiků v preadolescentním období, v dospělosti přetrvává v různé intenzitě.

 

Schizofrenie u dětí

Nejčastěji se u dětí schizofrenie projeví v období dospívání, v mladším věku výjimečně. Průběh je odlišný než u dospělého, spíše než bludy a halucinace je v popředí zmatené nesouvislé myšlení, bizarnosti v chování, nepřiměřenost emocí, premorbidně je dítě více úzkostné.
V předškolním věku jsou halucinace vzácné, časté jsou naopak poruchy myšlení, které vedou k úplnému odtržení od reality, vnímání je bludné, řečový vývoj je narušený, intelektové funkce jsou nerovnoměrně postižené. Charakteristické jsou abnormální pohyby a postoje, rituály, manýrování, stereotypie, dítě je zvýšeně úzkostné, změna prostředí vyvolává úzkostné rapty, není schopno empatie, nerozumí sociálním situacím.
Ve školním věku se schizofrenie zpočátku projevuje nesoustředivostí, úzkostmi, poruchami nálady, někdy i poruchami chování. Charakteristická je agresivita, hostilita, která může být obrácená dovnitř- projevuje se automutilačním chováním (boucháním hlavou, kousáním jazyka, trháním vlasů), nebo ven, nekontrolovatelné destruktivní chování. Při nediferencované atypické schizofrenii dominují těžké obsedantní stavy, tento typ schizofrenie se obtížně odliší od neurózy, neboť anxieta, fobie, kompulze a hypochondrie jsou přítomné u obou, zde ale pod kompulzivní symptomatologií probíhá schizofrenní porucha.
V adolescenci si dotyční zprvu stěžují na sníženou psychickou výkonnost, bolesti hlavy, nespavost, únavu, poruchy vnímání, prázdnotu v hlavě, nesoustředivost. Zhoršují se ve škole, ztrácí motivaci i v aktivitách, které je dříve těšily, izolují se od přátel. Rozvíjí se poruchy myšlení (rozvolnění asociací, bludná produkce) a vnímání (halucinace), porucha identity, depresivní ladění s možnými suicidálními tendencemi.
Důležité je důkladné neurologické vyšetření, CT mozku, psychologické vyšetření. Vhodný je pobyt na psychiatrii, kde lze nejlépe zvolit vhodnou medikaci a její dávkování. V akutním stadiu je nejdůležitější farmakoterapie, později v kombinaci s psychoterapií. Léčíme antipsychotiky II.generace, dávkování je upraveno vzhledem k věku.

 

Deprese u dětí

Je častěji spojovaná s poruchami chování, agresivitou a s různými somatickými stesky než s depresivními symptomy, jak je známe u dospělých pacientů.
Depresivní děti nebo adolescenti se nedokáží radovat, typická je lhostejnost, apatie, nezájem o aktivity, které je dříve bavily, pro nic se nenadchnou.. Může na nich být patrný smutek, emoční labilita, snadno se rozpláčou, nebo jsou podrážděné, přecitlivělé, v napětí. Drzost a opoziční chování střídá lítost.. Mají poruchy pozornosti, objevují se problémy s pamětí, zhoršení prospěchu ve škole. Jsou pořád unavené, mají zvýšenou potřebu spánku.. Stěžují si často na bolesti hlavy, bolesti bříška, pocity na zvracení, průjmy, napětí svalů, bolesti zad, pocity na omdlení. Depresivní děti jsou nápadně uzavřené, mají pocity selhání, pocit, že si lásku nezaslouží. Prožívají pocity viny, berou na sebe přehnanou zodpovědnost. Zabývají se myšlenkami na smrt, sebevraždu. Poškozují se např. řezáním na zápěstí. Deprese se může projevit i jako poruchy chování (lži, záškoláctví, kouření, vyhledávání problematických part, předčasné zahájení sexuálního života, experimentování s drogami a alkoholem). Dítě se přejídá se nebo hladoví, může mít poruchy spánku (děsivé obsahy snů, potíže s usnutím, noční probouzení, nekvalitní spánek). Může se pomočovat, pokakávat.
Riziko sebevražedného chování je u dětí velmi vysoké.
Nezbytná je psychoterapeutická a farmakoterapeutická intervence- léčba vybranými antidepresivy v dávkování vhodném pro dětský věk.

 

 

Zdroj: Prof. MUDr. Cyril Höschl, Dr.Sc.: Psychiatrie