Nejdůležitější pojmy z oboru

Poruchy osobnosti

Posted · Add Comment

Tito jedinci vnímají a interpretují události způsobem, který neodpovídá skutečnosti, mají rigidní myšlenky a emoce, potíže s ovládáním impulzů a uspokojováním potřeb, způsob vztahování k lidem a jejich sociální chování je nefunkční. Nemají náhled na to, že mají ještě jiné možnosti myšlení, cítění a chování a že mají volbu si z těchto možností vybrat. To vede pak k tomu, že mají nejen nejrůznější konflikty s okolím, ale i sami svůj život často prožívají jako neuspokojivý. Na rozdíl od neurotických poruch jsou poruchy osobnosti prakticky celoživotní, byť se ve středním věku a stáří mohou být symptomy méně výrazné.

Rozdělení poruch osobnosti:

A. Podivíni, excentrici
1. Paranoidní porucha osobnosti – dotyční jedinci jsou zvýšeně vztahovační, mají dojem, že jim v okolí někdo škodí, každou událost vztahují na sebe, často si stěžují, podávají trestní oznámení, soudí se. Jejich přesvědčení však nejsou bludné hloubky, tj. nejde o věci vzdálené realitě, přesvědčení nejsou nevývratná. Patří sem rovněž silní žárlivci.
2. Schizoidní porucha osobnosti – jedná se o jedince, kteří se hodně stahují do sebe, navazují málo vztahy s druhými lidmi, věnují se samotářské činnosti, bývají emočně chladní, mají málo známých, nadměrně se zabývají fantaziemi a svým vnitřním světem, jsou lhostejní ke chvále i kritice.
3. Schizotypální porucha osobnosti – jedinci jsou ještě více podivínští než u typu předchozího. Jsou ale více vztahovační, mají poněkud zvláštní až magické myšlení (není ale zcela mimo realitu jako u psychotiků), mají zvláštní vyjadřování – rozvláčné, spletité, bývají výstředně oblečeni,ve stresové situaci se mohou u nich objevit přechodně i halucinace, které ale vzápětí korigují.

B. Afektivní, emotivní, dramatizující
1. Dissociální porucha osobnosti – jde o jedince, kteří tvoří převážnou část kriminálních recidivistů, jsou necitliví ke druhým, nezodpovědní, nerespektují sociální normy, snadno navazují vztahy, ale neudrží je, i na malé stresové podněty reagují agresivitou, nemají pocity viny, ale svádějí vinu na jiné.
2. Emočně nestabilní porucha osobnosti a) hraniční typ – jde o jedince, kteří nemají jasné hranice mezi sebou a okolím, nevyznají se sami v sobě, jsou náchylní navazovat velmi intenzivní vztahy, které vzápětí jsou schopni zcela zavrhnout, mají časté emoční krize, velmi se obávají opuštěnosti, opakovaně vyhrožují sebepoškozením, dopouštějí se i sebepoškozování a demonstrativních sebevražedných pokusů, hovoří o pocitech vnitřní prázdnoty, který často zahánějí alkoholem nebo drogami.
b) impulzivní typ – jde o jedince, kteří mají tendence jednat neuváženě, nepředvídatelně, snadno se dostávají do konfliktů s ostatními, zejména po jejich kritice, jsou náchylní k výbuchům zlosti, agresivity, nekontrolují přitom své chování, mají nestálou, vrtošivou náladu.                                                                                                                                                                                 3. Histriónská porucha osobnosti – jde o jedince, kteří se chovají teatrálně, vyjadřují přehnaně emoce (i když je tak neprožívají), jsou snadno ovlivnitelní jinými lidmi nebo okolnostmi, jejich emoční prožívání je povrchní, vyhledávají stále vzrušení a aktivity, kde mohou být středem pozornosti, nadměrně se soustředí na to, jak působí na druhé lidi, mají tendenci k sexuálnímu svádění, ale bývají často frigidní.
4. Narcistická porucha osobnosti – jde o jedince, kteří projevují pocit vlastní důležitosti, přesto jsou vnitřně značně nejistí, přehánějí své úspěchy, opájejí se fantaziemi o vlastní úspěšnosti, moci, kráse apod.. Věří ve vlastní výjimečnost a v to, že mohou být pochopeni plně jen výjimečnými jedinci, potřebují nadměrný obdiv, očekávají přednostní zacházení od ostatních, zneužívají druhé ke svému prospěchu, nedokáží se vžít do pocitů ostatních a ani je to nezajímá, chovají se arogantně, povýšeně, mají domýšlivé chování a postoje.

C. Úzkostní, uhýbaví, ustrašení
1. Vyhýbavá porucha osobnosti – jde o jedince, kteří cítí trvalé pocity napětí a obav, jsou přesvědčeni, že se neumějí chovat mezi lidmi, že jsou neatraktivní, horší než ostatní, nadměrně se obávají kritiky a odmítnutí od ostatních, mají nechuť se stýkat s lidmi, když nemají jistotu, že budou oblíbení, bojí se v životě nejistoty, takže se ochuzují v životě o různé zážitky, vyhýbají se činnostem a aktivitám, které vyžadují větší kontakt s lidmi, ze strachu z kritiky.
2. Závislá porucha osobnosti – jde o jedince, kteří nechají jiné rozhodovat za sebe i při závažných životních rozhodnutích, podřizují své potřeby osobám, na nichž jsou závislí, přehnaně vyhovují jejich přáním, téměř nic na nich nepožadují, sami se cítí bezmocní, mají pocit, že se sami o sebe nedokáží postarat, mají přehnaný strach z opuštění, i každodenní rozhodování potřebují konzultovat s ostatními, potřebují jejich ubezpečování.
3. Anankastická porucha osobnosti – jde o jedince, kteří trpí nadměrnými pochybami a opatrností, nadměrně se zabývají detaily, pravidly, pořádkem, jsou puntičkáři, jsou nadměrně svědomití, skrupulózní, neprožívají příliš radost ze vztahů, protože se ptají po výsledku, jsou rigidní a paličatí, nadměrně lpějí na sociálních konvencích, nerozumně vyžadují, aby se druzí podřizovali přesně jejich způsobu práce, nesnášejí i malé změny.

Lidé postižení poruchou osobnosti jen zřídkakdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy. Považují je za přirozenou součást své povahy, vesměs jsou přesvědčeni o své normalitě, a pokud si uvědomují, že jim povahové rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné. Na psychiatrii se však dostávají relativně často, protože potřebují pomoc v době náhlé krize, kvůli depresivním stavům, úzkostným poruchám, poruchám přizpůsobení či poruchám příjmu potravy. Obvykle mají zájem o léčbu aktuální poruchy, která je trýzní a obtěžuje, nikoli o změnu osobnostních rysů. Vzhledem k tomu, že se jejich psychické potíže objevují opakovaně a bez změny rysů osobnosti je obtížné tuto situaci změnit, má léčba zaměřená na změnu rysů osobnosti zásadní význam. Vhodná je dlouhodobá individuální psychoterapie, skupinová psychoterapie. Léky jsou zde pomocné, pomáhají zvládnout emoční projevy a projevy chování.

 

Zdroj: MUDr.Přemysl Suchomel: www.plhb.cz