Nejdůležitější pojmy z oboru

Obsedantně-kompulzivní porucha

Posted · Add Comment

Obsedantně- kompulzivní porucha je čtvrtou nejčastější duševní poruchou. Výrazně omezuje kvalitu života, je obtížně léčitelná, často je invalidizující.

Pacientovi se neodbytně vtírá nějaká myšlenka (obsese) nebo je nutkán něco proti své vůli udělat (kompulze). Pacient má někdy jen kompulze nebo jen obsese, někteří mívají obojí.

Obsese jsou opakující se stereotypní myšlenky, představy nebo impulzy, které se vtírají do mysli pacienta proti jeho vůli a vyvolávají úzkost. Úzkost je spojená jednak s obsahy obsesí, které jsou většinou neslučitelné s vědomými hodnotami pacientka, jednak s pocity bezmocnosti, ztráty sebevlády a sebekontroly nad vynořujícími se nápady, které nelze ovládnout. Nutkavé myšlenky jsou pacientem vnímány jako jeho vlastní myšlenky, ačkoliv jsou mimovolní a obtěžující.

Kompulzivní akty (rituály) jsou opakující se úkony, které pac. musí udělat podle určitých pravidel nebo stereotypním způsobem. Většinou si je vědom nesmyslnosti svého počínání, přesto ale nesplnění rituálu u něho vzbuzuje napětí a úzkost. Vyhovění kumpulzivní úzkost a napětí oslabuje.

Časté obsahy obsesí se nejčastěji týkají násilí (ublížení sobě nebo ostatním), strachu z přenesení nákazy, typický bývá strach z pohlavních chorob. Jindy se obsahy obsesí týkají pochybností, zda pacient správně provedl daný úkol, či zda nezpůsobil nějakou škodu. Kompulze většinou souvisejí s extrémním dodržováním čistoty a mytím, respektive chráněním se před nákazou neobvyklým způsobem (např. pacient nosí stále rukavice). Objevuje se opakování kontroly běžných věcí (zamykání, vypínání spotřebičů), ale i opakování nesmyslných úkonů (stereotypní rituály při odchodu z bytu). Nejčastějšími kompulzemi je opakované mytí rukou, počítání, kontrolování a dotýkání se.

Porucha se vyskytuje u dospělých stejně jako v adolescenci, potíže mohou vzniknout náhle nebo v souvislosti se stresovou událostí. Mívá dlouhodobý, chronický či epizodický průběh, pouze jedna třetina dosáhne spontánní remise.

Biologický přístup léčby zdůrazňuje faktory genetické, narušené serotoninové neurotransmise. Behaviorální přístup zdůrazňuje zákonitosti teorie učení, v podstatě se jedná o nácvik nového chování. Psychoanalytický přístup pracuje s individuálními vývojovými okolnostmi pacienta, obrannými mechanismy, v terapeutickém vztahu pracujeme s přenosem, interpretacemi, v terapii se jde více k příčinám rozvoje potíží, léčba je dlouhodobá, ale profit pacienta z terapie je trvalejší.

Obsedantně- kompulzivní porucha reaguje na léčbu antidepresivy (SSRI a clomipramin), léčba je nutná ve vyšších dávkách antidepresiv a je nutná delší doba jejich podávání. U rezistentních forem využíváme při léčbě kombinace antidepresiv, popřípadě augmentace s antipsychotiky. Vhodná je individuální psychoterapie (KBT, psychoanalytická a psychodynamická psychoterapie). U těžkých forem rezistentních ke standardní léčbě je s rozvojem nových technik možná repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS, metoda, která umožňuje neinvazivní selektivní ovlivnění aktivity kůry mozku).

 

 

Zdroj: Jan Vymětal a kolektiv: Speciální psychoterapie
Petr Smolík: Duševní a behaviorální poruchy